p

Veterinární medicína

Současný vědecký výzkum přináší stále nové doklady o vztazích kůže především k interním chorobám, ke zhoršování životního prostředí, stresu a dalším civilizačním vlivům. Chorobné změny kůže přímo souvisí s vlivy zevního prostředí, ale i s poruchami funkce jiných systémů organismu.

Dermatologie zaměřuje pozornost zejména na poruchy kůže, podkoží, kožních adnex a přechodných orificiálních sliznic (dále jen “kůže”). Rozumí se tím zejména choroby a stavy ze zevních příčin (mechanických, chemických, aktinických), nemoce z kontaktu či infekce vyššími organismy, artropody, červy, prvoky, houbami, baktériemi a viry. Dále se zabývá skupinou zánětů kůže včetně alergických (skupina dermatitid, zejména atopická, kopřivka, lékové exantémy, pruritus). Ekonomicky závažné jsou kožní nemoci z povolání, autoimunitní choroby s kožními a slizničními projevy, poruchy keratinizace (především lupénka), komplexní léčba vředů a chronických ran, choroby pojiva a tukové tkáně, poruchy pigmentace, choroby kožních adnex, tj. vlasů, nehtů, mazových (akné) a potních žláz. Rozsáhlá skupina nemocí souvisí s poruchami metabolismu a žláz s vnitřní sekrecí. Obor se zabývá dále kožními chorobami z poruch cirkulace (arteriální, venózní i lymfatické) a vývojovými poruchami kůže (kdy je důležitá především diagnostika a dispenzarizace pigmentových névů). Prioritu v diagnostice, prevenci i léčbě představují přednádorové stavy, paraneoplastické projevy na kůži a sliznicích, všechny typy kožních nádorů (benigní nádory, nádory in situ, maligní kožní nádory, pseudolymfomy a lymfomy). Svá specifika mají kožní choroby dětského věku, kožní změny a choroby ve stáří. Stále významnějšími se stávají importované kožní infekce.

V diagnostice kožních a venerických onemocnění se uplatňují metody mikrobiologic-ké, parazitologické, patologické, biochemické, imunologické, alergologické, stejně jako vyšetřovací metody styčných oborů (např. angiologické, urologické, gynekologické atd.)